Slova Tatiany Mukhametshiny
V nepaměti, v čtyřicátém pátém roce
Někdo dědeček se z války nevrátil.
A na těch, od kterých vedl potíže,
Překvapený pohled ze zdi.
A nemůže pochopit a nemůže se zeptat,
On dal svůj život za to.
Je-li nahoře opět v černém rámečku visí
Fotografie vnuka.
Refrén:
Jak dobře, že jsi přišla naživu,
Pít na kapku ticha.
Jste stále tak mladý,
Ale starší než všichni jsme za jednu válku.
Na obrovské zemi, která by se o něj neptala,
Vždycky pomáhal, kdyby mohl,
Kolik odvahy a síly jsou v něm,
Toto slovo je krátké - dluh.
A opět jsou naši kluci pod nebem,
Tam, kde se na horách bouří bouřka,
A opět má něčí matka strach
Podívejte se na poštovní oči.
My všichni záleží na našich lesích a polích,
A pro svět není všechno tajemství,
Co na této bezesné planetě Zemi
Nad ruskou odvahou tam.
Naše pracovní dny a svátky, stráže,
A zase zřídka píše z války.
Vrať se, kluci, spíš doma,
Potřebujete nás ještě víc!
